Bílá kočka

Konec února 2021 na Islandu. Sopka Fagradalsfjall měla každým dnem vybouchnout, pětidenní individuální karanténa po příletu znamenala možnost pohybu v přilehlém okolí nahlášeného místa pobytu a jindy přeturistovaný jih ostrova se vrátil zpět v čase. Mechy, vodopády a pláže si odpočinuly. Když se mi v roce 2016 Island vryl do srdce, říkal jsem si, jaký to muselo být před 10 či 15 lety, kdy noha turisty tuhle severskou zemi navštívila sporadicky. V podstatě se mi to neiniciativně vyplnilo. 

Zažili jsme svoje první zemětřesení. Dostavilo se hned první noc po příletu ve tři hodiny ráno a mělo sílu 4.7 magnitudu. Za celý týden vědci registrovali přes 20 000 zemětřesení v dané oblasti. Tohle konkrétní bylo jako kdyby těsně podél domu projel tak 200 tunový bagr rychlostí 130 km/h. Chvilkový vzrušení vystřídal ani ne úplně strach, ale spíš respekt k tomu, co pod námi dřímá. 

Počasí na Islandu je téma. V polovině výletu nás totiž nemile překvapilo. Neplánovaně jsme museli v ubytování zůstat o jeden den navíc, protože se z něj nedalo odcestovat. Přes noc napadalo a nafoukalo tolik sněhu, že sněhové jazyky na silnicích dosahovaly výšky oken auta. Sníh střídavě tál a namrzal. Celý následující den panovala absolutní bílá tma. Já tak konečně dospal poslední hektické týdny. 

Ráno bylo po všem. Budíkem byl bagr krotící velehory sněhu. Rozhrnul jsem závěsy, rukou setřel zamlženou prostřední část okna a uviděl jsem kočku. Koukala na mě, byla bílá a splývala se sněhem. Její kožich neměl daleko k lednímu medvědovi a vypadala vyděšeně. Kočky venku na Islandu běžně vidět nejsou, proto mě překvapila. Otočil jsem se do pokoje a rychle nazpět, ale byla pryč. 

Sopka vybuchla přesně 5 dnů po našem návratu do Česka. Ale pokračování o sopce zase s dalším cestofotopisem.

Moje předchozí návštěvy Islandu: 1. návštěva,  2. návštěva,  3. návštěva, 4. návštěva, 5. návštěva

Souhrnnou galerii věnující se Islandu najdete zde na webu: odkaz