Při této pozdně podzimní návštěvě Islandu jsem si stvrdil moji novou fascinaci. Ledovce. [Island 11/2021]

Na Azorech jsem byl poprvý před 6 lety a zas tolik věcí se nezměnilo. Vracím se na místa, protože mě baví srovnávat skutečnosti v čase. Zajímá mě ta zdánlivá opakovatelnost. Je v podstatě pokaždý úplně jiná.

Konec února 2021 na Islandu. Sopka Fagradalsfjall měla každým dnem vybuchnout, pětidenní individuální karanténa po příletu znamenala možnost pohybu v přilehlém okolí nahlášeného místa pobytu a jindy přeturistovaný jih se vrátil zpět v čase. Mechy, vodopády a pláže si odpočinuly.

Na jednu věc jsem si v 2020 absolutně nezvykl a hodně mi chyběla (a nadále chybí). A tou je cestování. Na konci září se však naskytla světlá chvíle a volba rychloúniku padla na Polsko. Cesta na sever Polska je daleká, ale stojí za to.

California, Nevada, Utah, Arizona. Vždyť já ani nevím, kde začít. Bylo toho mnoho. Aneb měsíc v Americe.

Nový Zéland / část druhá - Jižní ostrov. Jižní ostrov je proti Severnímu celkem dost odlišný. Všechno je větší, vzdálenější, ještě víc rozmanitější. Taky mi přišel sušší a neúprosně drsnější. Má víc kopců a hor, celkově hodně různorodých tváří.

Nový Zéland / část první - Severní ostrov. Jak mám ve zvyku, tak spíš než vysypat sem itinerář, raději napíšu vlastní postřehy a dojmy z naší měsíční cesty po obou ostrovech Nového Zélandu. A hned začátkem se určitě hodí říct - bylo to skvělý.

Zažít podzim na Islandu znamená, že asi tak 900x za den řeknete slovo „krásný“. Na tomto luzném ostrově jsem byl už po několikáté. Tentokrát jsme se vydali čistě na sever. Pamatuju, jak už tehdy při první návštěvě Islandu jsem si říkal, že tahle země není jen na jednu návštěvu.