Chvíle štěstí

Přemýšlel jsem, že o uplynulém roku 2020 napíšu, jak bych na něj raději chtěl zapomenout, ale to vlastně nejde. Byl tak intenzivní a pro mě osobně měl vlastně i mnoho světlých chvil. Na jednu věc jsem si však absolutně nezvykl a hodně mi chybí. A tou je cestování. Myslím přesně to bezstarostné cestování, kdy se rozhodnete a prostě jedete. Někam pryč, daleko.

V tomto smyslu světlá chvíle se naskytla na konci září, kdy jsem si nechal týden volna s tím, že bude loterie, kam se bude vůbec dát vyjet. Padla volba na Polsko, jakožto snad na poslední krajinu, která na hranicích nevyžadovala ony obligátní podklady pro vstup či opuštění. Cesta na sever Polska je daleká, ale stojí za to. Absolvoval jsem ji už kdysi (v 2013, článek na starém blogu zde). Na písečné duny jsme se předtím nedostali, až teď. Vzaly dech. A vůbec celkově Gdaňsk velmi doporučuji, pokud milujete severská města. Dokonce si dovolím tvrdit, že mě uhranul více jak taková Kodaň.